Freestyle BMX 
Řada lidí považuje freestyle BMX spíš za životní styl než za sport. Svým duchem má tato disciplína asi nejblíže skateboardingu, ve kterém, stejně jako v BMX, jde o akci, adrenalin, styl a v neposlední řadě o pohodu a partu kamarádů.
BMX jezdci často vyhledávají i podobné překážky jako skateboardisté, ať už v ulicích města nebo ve skateparcích, stejně tak mají své místo na velké (vertikální) rampě nebo minirampě.
Toto není bikros
Leckdo si občas plete freestyle BMX s bikrosem, což zdaleka není stejné. Kromě toho, že se bikros jezdí také na malých dvacetipalcových kolech (20 palců je průměr kola), nemá s freestylem BMX mnoho společného. Bikros je závod několika jezdců v jedné dráze, kteří mezi sebou soupeří o to, kdo bude v cíli první. Na rozdíl od toho ve freestylu BMX jede každý jezdec sám a na překážkách, které se liší podle jednotlivých disciplín, se snaží předvést co nejvíce triků, u nichž se hodnotí technická obtížnost, výška, styl, čistota, s jakou byl trik proveden, atd.
Kolo
BMX se jezdí - jak už bylo řečeno - na malých dvacetipalcových kolech, která například proti horským kolům vynikají jednoduchostí. Žádná přehazovačka, odpružená vidlice nebo složitý hydraulický systém pro brzdění není potřeba.
Při razantní jízdě je pouze nutné, aby kolo bylo bytelné, a v posledních letech je stále důležitější i to, kolik celý stroj váží.
Na freestylovém kole občas najdeme věci, nad nimiž naši rodiče obvykle nechápavě kroutí hlavou. Jednou z nich jsou pegy - navářky u předního a zadního kola, díky nimž se dá na BMX vymyslet daleko širší škála zajímavých triků. Používají se hlavně na streetu, v minirampě, vertikální rampě a nepostradatelnou pomůckou jsou při flatlandu. Mohou být na obou stranách kola, ale většina jezdců je má pouze na jedné straně nebo vůbec ne (s výjimkou flatlandistů, kteří je vozí s sebou vždy a všude).
Další zvláštností, kterou na jiných než freestylových kolech nenajdete, je twister - jednoduché zařízení, které slouží k tomu, abyste mohli bez problémů protáčet řídítka o 360 stupňů a nepřetrhali lanka vedoucí k rámu. Toto zařízení oceníte při barspinu (trik, při němž se protočí řidítka o 360°) nebo tailwhipu (při tomto triku se protočí o 360° celé kolo). U twisteru však neplatí, že kdo ho nemá, nemůže na ulici. Celkový trend v BMX světě teď naopak tíhne k jednoduchosti - malé převodníky, žádné pegy a také žádné brzdy! To je však výsadou několika málo profíků, kteří vědí, co dělají, a vědí, jak v pravý čas zastavit; nikomu ze začínajících jezdců to zkoušet nedoporučujeme.
Další vybavení
Na BMX není samozřejmě nikdy od věci mít helmu, užitečné jsou i další ochranné pomůcky, například chrániče kolen, holení a loktů, dobré rukavice a pochopitelně kvalitní boty s pevnou podrážkou.
Disciplíny
BMX je rozmanitý sport a má mnoho podob. Rozlišuje se pět základních disciplín - street, dirt, minirampa, vert a flatland; řada jezdců však jezdí víc disciplín zároveň (například minirampu a street).
Street [strít]
Street je jedna z nejprogresivnějších disciplín, jsou v ní každoročně k vidění desítky nových riderů a spousta nových triků. Závody se jezdí v parku, který se příliš neliší od skatového (občas se neliší vůbec) - jsou v něm postaveny překážky z dřevotřísky nebo betonu. Street je však i ježdění v ulicích města, kde se dají občas najít místa vhodná k nejrozmanitějším trikům.
Dirt [dirt]
Dirty jsou hliněné skoky, staví se jich většinou několik za sebou a mohou být různě dlouhé a vysoké. Pro zpestření se v poslední době začínají objevovat různě upravené skoky, například transfer - skok, který má dopad posunutý o několik metrů do strany, nebo corner - dopad je proti odrazu otočený o 90°.
Minirampa
Klasická minirampa má na každé straně jeden rádius, má tedy tvar písmene U - to je však ta nejméně zajímavá varianta. Mnohem častěji se nyní prosazují dvě minirampy za sebou spojené spinou, což je překážka, která má na každé straně jeden rádius.
Vert [vert]
Vertikální rampa je o dost vyšší než minirampa, zpravidla šest až sedm metrů, a létá se v ní také o mnoho metrů výš.
Flatland [fletlent]
Flatland se jezdí pouze na rovné ploše, která však musí mít dobrý neklouzavý povrch. Jde v něm především o rovnováhu a dokonalé splynutí s kolem. Technicky je to možná nejnáročnější disciplína: jezdci se s neuvěřitelnou lehkostí dokážou točit na zadním kole, prohazovat kolo pod sebou, jezdit pouze po pegách předního kola atd. Na flatland jako jediný se používají trochu odlišná kola, která mají kratší rám, širší pegy a menší převodník.
Kde jezdit
V České republice je řada míst, kde se dá kvalitně zajezdit, mezi ty nejznámější patří:
street - skatepark v Praze na Štvanici, betonový skatepark v pražských Strašnicích, monkeycamp v Hradci Králové
dirt - Milevsko (skoky na světové úrovni, svou velikostí jsou však určeny spíše pro zkušené jezdce), TBB park v Brně, Lety u Prahy
flatland - se dá jezdit na jakékoliv rovné ploše s dobrým povrchem, mezi nejznámější patří plocha u Nové scény Národního divadla v Praze
mini a vert - kvalitní minirampa a vertikální rampa u nás zatím chybějí; objevují se zde pouze při velkých mezinárodních závodech
super
(luko, 11. 5. 2009 10:23)